Masožraví dinosauři, jako například tyranosaurus, alosaurus nebo giganotosaurus byli po dlouhou dobu zobrazováni se zřetelně viditelnými zuby, podobně jako dnešní krokodýli. Bylo to dáno především podobností mezi dinosaury a těmito obojživelnými plazy a také vztahem mezi velikostí zubů a délkou čelistí. Nový výzkum se zaměřil na opotřebení zubů a také vztahy mezi velikostí zubů a délkou čelistí mezi žijícími i vyhynulými plazy. Výsledky této studie přinesly zjištění, že draví dinosauři měli zřejmě zuby skryté pod rty, čímž připomínali spíše varany komodské, než krokodýly.
Vědecké rekonstrukce i filmová ztvárnění donedávna zobrazovala tyto tvory s vyceněnými zuby, které jim trčely z horní čelisti, podobně jako u krokodýlů. Masožraví dinosauři na nich však měli jen velmi tenkou vrstvu skloviny. Jelikož především větším druhům rostly zuby poměrně dlouho, mělo by jejich trvalé odhalení za následek, poškození, vysychání a opotřebení.
Otázka rtů na rekonstrukcích dravých dinosaurů byla vědci diskutována už v minulosti. Od konce 19. století do 70. let 20. století bylo na dinosaury nahlíženo spíše jako na obrovské ještěry, než na teplokrevné živočichy příbuzné s ptáky, což se odrazilo na jejich ztvárnění se zakrytými zuby. Během 80. a 90. let 20. století se však dinosauři dostali na vrchol své popularity, především zásluhou filmu Jurský park nebo dokumentární série Putování s dinosaury, kde byli velcí draví dinosauři vykreslováni s odhalenými zuby, zřejmě, aby působili mnohem děsivěji. Tento trend se udržel až do současnosti, aniž by se někdo zabýval tím, zda tomu tak bylo kvůli potřebám filmařů a umělců nebo novým vědeckým zjištěním.
Ve srovnání s krokodýlími zuby neměly zuby velkých masožravých dinosaurů žádné povrchové opotřebení, což nasvědčuje tomu, že byly kryté kůží a zvlhčovány slinami a byly tak chráněny před vnějšími vlivy. Navíc bylo zjištěno, že se tito dinosauři poměrem velikosti lebky a zubů podobali jedněm z největších dnes žijících plazů, varanům, kteří mají právě své zuby schované pod rty. To zároveň ukazuje, že navzdory mylným představám, že zuby pravěkých dravců byly příliš velké, než, aby se jim vešly do tlamy a musely trčet ven, mohl být opak pravdou. Paleontologie už totiž dávno není tou vědou, která se opírá čistě jen o nálezy zkamenělin a vědci srovnáváním dnešních i vyhynulých zvířat dokáží zrekonstruovat obraz pradávných obyvatel naší planety s překvapivou přesností. Neznamená to však jednoznačné potvrzení, že tyto dravé kolosy měly své zuby ukryté v tlamě, ale pouze o jednu z aktuálně diskutovaných teorií. K ověření, zda tomu tak skutečně bylo, však bude zapotřebí dalšího výzkumu.
Zdroj obrázku: theglobeandmail.com
