Dlouhokrcí býložraví dinosauři, známí také jako sauropodi, byli největší suchozemští živočichové, jací kdy kráčeli po Zemi. Mnohé neuplné nálezy koster naznačují, že se u některých druhů vyvinuly krky dlouhé více než 10 metrů. Kvůli svým rozměrům jsou však tito dinosauři také jedni z nejméně známých. Pro tak obrovské ostatky je totiž potřeba velké množství usazenin, ve kterých by mohly zkamenět, nemluvě o tom, že je hladoví dravci mohli roztahat po okolí.
Občas se však stane, že i jen pár kostí dokáže říct překvapivě mnoho o tom, jak daný dinosaurus žil a jak fungovalo jeho tělo. Příkladem může být Mamenchisaurus sinocanadorum (doslova ještěr od potoka koňské brány, který byl objeven během čínsko-kanadské expedice za zkamenělinami) Žil na území dnešní Číny na přelomu období jury a křídy před přibližně 161 až 114,4 miliony let. Rod tohoto dinosaura se objevil v krátké scéně z filmu Ztracený svět: Jurský park (1997). Jeho krk dosahoval úctyhodné délky více než 15 metrů, což je asi šestinásobek délky krku žirafy, která je v současnosti zvířetem s nejdelším krkem na světě. Mamenchisauři byli dále zajímaví především z toho hlediska, že délka jejich krků se blížila k hranici toho, jak dlouhý krk ještě může být a zároveň byli první skupinou sauropodů, u kterých se to stalo.
Jak však bylo možné, že se u nich vyvinuly tak dlouhé krky a masivní těla, aniž by se nezhroutili pod vlastní vahou? Odpověď na tuto otázku přineslo prozkoumání jejich obratlů pomocí počítačové tomografie. Vědci zjistili, že jsou velmi lehké a tvořené z velké části vzduchem, protože se v nich nachází velké množství odlehčovacích dutin, podobně jako u kostí ptáků, kteří jsou dnes jejich nejbližší příbuzní. Toto odlehčení však s sebou neslo velké riziko, že budou kosti náchylnější k poranění. Řešení tohoto problému představovala přibližně 4 metry dlouhá krční žebra, které vyrůstala po starnách každého obratle a vzájemně se překrývala. Tato překrytí pomáhala zpevnit krk, zajistit jeho stabilitu a umožnit existenci takto lehce stavěného krku. Biomechanické studie ukázaly, že mamenchisaurus sice nebyl schopný svůj krk příliš zvedat, avšak samotná délka krku znamenala, že se jeho hlava pohybovala ve výšce 7,5 až 10 metrů nad zemí, což mu umožňovalo živit se listím v korunách stromů.
Zdroj obrázku: sci.news
